Mizející Terezín

Kus naší historie, který mizí před očima.
Lukáš Lev už více než 16 let provází návštěvníky po místech, kde za druhé světové války existovalo terezínské ghetto.

Neustále objevuje nové pozůstatky této smutné části historie původně pevnostního města – stopy minulosti, na něž se zapomíná a které podléhají zkáze času. Když se řekne „Terezín“, většině lidí dnes vytane na mysli Malá pevnost. Zhruba kilometr vzdálené bývalé terezínské ghetto však zůstává neprávem v pozadí zájmu. Autor se to svou knihou snaží aspoň částečně změnit. Odhaluje v ní zapomenuté příběhy vězňů, kteří zde za druhé světové války prožili tragické osudy. Pomocí identifikace nápisů na půdách, nalezených artefaktů, záznamů v archivech a především rozhovorů s přeživšími a jejich potomky skládá dohromady mozaiku temných časů.
Čtenář má poprvé možnost seznámit se například s příběhem Hany Littenové či „kluků z půdy“, jejichž vzkazy a kresby přežily desetiletí. Dozví se, co byla tzv. šlojska, jaký význam měl dětský pavilon, o tom, kde v ghettu docházelo k popravám nebo jak nacistický propagandistický film pomohl potomkovi Gustava Frištenského poznat část rodinné historie.