Píseň o Klytaimnéstře
Casati ConstanzaKrálovny se dělí na ty nenáviděné a ty zapomenuté. A ty nejsi žena, která hodlá zmizet v propadlišti času.
Narodila ses králi, provdali tě za tyrana. Bezmocně přihlížíš, jak pro pouhý závan větru, pro přízeň bohů obětuje vaši nejstarší dceru. Není to zdaleka poprvé, kdy ti vzal to, co je ti nejdražší. Pak po mnoho let sleduješ, jak válčí na vzdáleném pobřeží, a při životě tě drží jen myšlenka na pomstu. Tenhle život sis nezasloužila. Nenecháš se zlomit. A pomalu plánuješ. Když se vrátí, musíš se rozhodnout. Usmíření znamená potupu, odplata jistou smrt. Vyčkáváš a doufáš, že teď bohové pomohou tobě. Už dávno jsi totiž pochopila, co ostatním uniká: Pokud ti není dopřána moc, musíš si ji vzít sama.
Vychází v překladu Jiřího Chodila.
Vychází v překladu Jiřího Chodila.
