Marie a Magdalény

Jedna rodová linie a stejný osud.Pokud nedokážeme svým dcerám předat příběhy o svých chybách, hrozí, že je budou opakovat. Ale jsou to vůbec chyby, když ničeho nelitujeme?

Magdaléna, Libuše i Eva vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino kolektivizací rámované dětství končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A každá vypráví o lásce, naději a o vnitřním zdroji síly, která jim umožňuje nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. Všechny vyprávějí i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, jejíž nezdolnost a vzdor kolují v jejich žilách.Ocenění: Prix Renaudot des Lycéens„Román mi připomněl příběh žen z románu Žítkovské bohyně, který jsem načetla zhruba před pěti lety. Téma je ryze ženské, je o síle rodového předurčení, o emancipaci, nezávislosti, o společenském vyčlenění, pokrytectví, touze… Moje rodina pochází z moravského venkova, takže jsem tam našla spoustu situací, které mí blízcí prožívali obdobně.“ ? Tereza Bebarová, interpretka„Zajímalo mě, jak historie s velkým H ovlivňuje naše životy, i když si myslíme, že od ní jsme daleko a už se nás netýká. Říkám tomu román tří hlasů, čtyř žen a pěti postav.“? Lenka Horňáková-Civade, novinky.cz„Od mládí mě fascinovala Janáčkova opera podle díla Gabriely Preissové Její pastorkyňa. Ten příběh svobodné matky Jenůfy a zavražděného nemluvněte je děsivá tragédie, kterou ovšem obyčejný lid po staletí v různých variacích znova a znova prožívá. Bastardství nebo parchantství je těžký úděl, ale já jsem psalahlavně o jinakosti jako takové. To, že se společnost dívá na ty ženy a děti skrz prsty, že je odsuzuje a vystrkuje na svůj okraj, zároveň dává těm matkám i jejich potomkům právo dívat se na společnost také jinak.“? Lenka Horňáková-Civade, reflex.cz