Revolver Revue 110

„Mrtví, k nimž se vztahujeme, jsou daleko spíš než mrtví jenom minulí, totiž jejich přítomnost je stejná jako přítomnost minulosti“ – přílohou jarní Revolver Revue je Jedna věta Roberta Krumphanzla. K předcházejícím autorům tohoto cyklu patří Petr Hruška, který v psaní jednovětých zápisů pokračoval i poté, co jeho Jedna věta v roce 2015 vyšla – některé z jeho pozdějších záznamů přinášíme uvnitř tohoto čísla.

„Sice ještě svítilo slunce, ale nebylo ani nesnadné představit si, že je hluboká noc,“ píše Ivan Matoušek v povídce Skořápka bubliny. Z próz amerického spisovatele Bena Marcuse vybrala a přeložila Hana Ulmanová povídku Studený čumák. O komiksové verzi Deníku Anne Frankové, která česky nedávno vyšla v nakladatelství Triáda, hovořil s jejími autory Arim Folmanem a Davidem Polonskym Yves Kugelmann. Miloš Doležal napsal rozsáhlý příběh parašutisty Karla Čurdy: „Dvě fotografie jedné tváře, které od sebe dělí pět let. Na té první je ostře řezaná tvář třicetiletého vojáka, který má za sebou náročný výcvik, je vyběhaný, pevný v ramenou, a především odhodlaný být nasazen do nebezpečné akce.“ Adam Drda pořídil další z rozhovorů s vybranými představiteli českého akčního umění v jeho počátcích. Po Petru Štemberovi, Janu Mlčochovi a Karlu Milerovi (viz RR č. 107–109/2017) hovořil s Jiřím Kovandou, který na otázku „Ohrnoval někdo v uměleckém prostředí nos nad tím, že nejste studovaný?“ odpověděl: „Nikdy mi to nikdo neřekl do očí, ale občas jsem ten pocit míval. Že jsem pro některé lidi takový amatér. Moc mě to ale nezajímalo.“ Představujeme malby thajské malířky La Inthonkaew. „Že La maluje, na to jsem přišel tak, že jsem ji jednou přivedl k sobě do ateliéru, a když jsem odběhl ven pro něco k jídlu a vrátil se, seděla před mým stojanem a dokončovala mými barvami a na mém plátně obraz. Moje překvapení bylo o to větší, že hned ten první obraz – byl to jakýsi poloabstraktní květ-tanečník – se jí velmi povedl,“ vzpomíná Ondřej Sekanina, který spolu s Jaromírem Typltem výběr z jejích obrazů připravil a komentoval. Do rubriky Sedm, v níž vyzvané osobnosti píší o sedmi výtvarných dílech, která si zvolí, tentokrát přispěl Michal Janata. V cyklu Ateliéry je přiblíženo pracoviště malíře Pavla Šmída. Petr Babák pokračuje ve svém seriálu a představuje Maco. Jan Petránek zahajuje volnou sérii příspěvků o proměnách uměleckého řemesla v současné hinduistické společnosti. V prvním díle přibližuje svátky hadů a hadí tisky, jak je poznal na svých cestách. Veronika Richterová a Michal Cihlář slovem i obrazem vyprávějí o svých zážitcích z tradičního japonského jarního svátku Hanami. Z připravované knihy Petra Onufera o utváření kánonu anglofonních literatur v českém kontextu přinášíme kapitolu s názvem Hodnotové soudy a literární kritika. V kritickém Couleuru čtenář najde reflexe českého vydání rozmluv s Marcelem Duchampem, Švehlovy knihy Magor a jeho doba, antologie Čtení o T. G. Masarykovi, nového románu Ivana Matouška, výboru z publicistiky Pavla Juráčka a leccos dalšího. Otiskujeme také nekrolog za Jana Steklíka a proslovy z pohřbu Pavla Brázdy. Jarní RR uzavírá výbor z loňského kolektivního glosáře Spoušť, zveřejňovaného na internetovém Bubínku Revolveru.