
K prevádzke internetového kníhkupectva Artforum využívame cookies slúžiace na zabezpečenie a meranie funkčnosti, marketingové účely a zaistenie vášho maximálneho pohodlia a spokojnosti.
Cookies sú malé textové súbory s obmedzenou časovou platnosťou ukladáné vo vašom prehliadači. Umožňujú nám rozoznať vás, zabezpečiť nákup a identifikovať, čo vás napr. najviac zaujíma, čo vyhľadávate alebo či je pre vás všetko dostatočne pochopiteľné. Rovnako ich používame na marketingové účely, na zobrazenie reklamy a obsahu stránky, ktorý je tak pre vás relevantnejší. Pracujeme tiež s pixelmi – malými neviditeľnými obrázkami, ktoré zbierajú informácie o vašom prehliadači a zariadení.
Cookies nám pomáhajú zaistiť vaše maximálne pohodlie a spokojnosť pri nákupe.
Okrem týchto možností môžete využiť možnosti zabudované priamo do vášho prehliadača na zmazanie existujúcich alebo blokovanie nových cookies. Nezabudnite, že nastavenia prehliadača budete musieť upraviť na každom zariadení, kde budete prehliadať naše internetové kníhkupectvo. Ďalšie prehliadače.
Ak máte k tomuto cookies vyhláseniu akékoľvek otázky, dajte nám vedieť.
Toto prehlásenie bolo naposledy aktualizované 22.04.2023.
Česká kinematografie má pár zakládajících mýtů, jejichž opakování umožňuje zpřehledňovat komplexní historii i současnou praxi. Jeden z nejvýraznějších se většinou vynoří kolem konání festivalu v Cannes.
Letos silněji než jindy, protože uplynulo půlstoletí od chvíle, kdy se stalo něco, co mu vdechlo život. Bezprecedentní tři československé filmy – O slavnosti a hostech, Hoří má panenko a Rozmarné léto – byly vybrány v roce 1968 do canneské soutěže, která českým filmařům jinak zůstává od té doby (s výjimkou Juraje Herze a jeho Petrolejových lamp v roce 1972) uzavřena. „Náš“ film měl údajně vyhrát, ale národní triumf překazili francouzští marxisté v čele s Jeanem-Lucem Godardem, kteří požadovali v gestu solidarity se stávkujícími studenty zrušení festivalu. Miloš Forman byl mezi prvními, kdo svůj film ze soutěže stáhl. Jan Němec mu to v knize Nepodávej ruku číšníkovi nemůže zapomenout, neboť s sebou údajně vzal i ten jeho a tím jej připravil o Zlatou palmu. V Němcově scénáři nešlo o revoluci, ale o sabotáž ze strany závidějících francouzských režisérů, kterým se ten rok neurodilo. Narativ v oblíbeném českému duchu „o nás bez nás“, kdy nám někdo cizí překazil výjimečný historický moment, se postupně zakořenil a letos ho s vervou zopakoval třeba iDNES.cz, který označil canneskou poctu Němcovi a nedávno zesnulému Formanovi za „pozdní chabou náplast“. Ukázal vyčítavě prstem i na Godarda, jenž nespravedlností osudu na rozdíl od „našich“ stále žije, a dokonce byl jeho film v soutěži. Situace v Cannes 68 byla samozřejmě složitější a není ani jisté, kdo by nakonec vyhrál – soutěžil třeba Miklós Jancsó s legendárními Hvězdami na čepicích. Ke skorovýhře 68 je ale možné se vracet a dodávat si kyselé hrozny sebevědomí, když se o českém filmu v zahraničí nemluví a média přinášejí zprávu o tom, jak jsme se opět nezúčastnili Cannes. Příběh vysílá ještě jinou zprávu: za neúspěchy vždy může někdo jiný a vždy je tu šance, že nám nepřejí. Padesát let je ale dost dlouhá doba celou věc nechat spát, Cannes nefetišizovat a realisticky se soustředit na to, co se děje v české kinematografii teď. Třeba i proto, že jediní, kdo by měli právo být dotčení, protože je dost možné, že „ne-Cannes“ poznamenalo jejich kariéru, jsou už smíření. Druhým z mýtů je všespásná role FAMU, která má už už vygenerovat další novou vlnu. FAMU k sobě v uplynulých týdnech přitáhla pozornost rozkolem mezi děkanem a akademickým senátem, který navrhl jeho odvolání, jemuž rektor AMU nevyhověl. Zákruty sporu popisují desítky článků a nemá cenu je tu opakovat. Takže jen poznámka, třeba to vše přispěje k tomu, že se o FAMU přestane uvažovat skrz mýtické síto, což by prospělo škole i chápání tuzemské kinematografie. Jak kacířsky poznamenává dokumentarista Martin Mareček v anketě Respektu: „Inspirativní a zároveň celosvětově uznávání režiséři jako Bruno Dumont, Benedek Fliegauf, Michael Haneke nebo bratři Dardenneové, kteří na festivalu v Cannes v nedávné době uspěli, jsou všichni filmoví samouci. Představa, že nějaké speciální nastavení jedné školy zázračně promění stav české kinematografie a zrodí božskou generaci autorů, má rozměr spasitelského komplexu.“ Report z Cannes je jedním z textů, které doporučuji z aktuálního čísla. Stejně tak seriálovou linku táhnoucí se od reflexe Atlanty, přes fenomén seriálů pro mileniály, soundtrack věnovaný pozoruhodné sektářské sérii Wild Wild Country až po web o sitkomové Lajně. Mojí srdcovou záležitostí je ale komentovaný rozhovor Davida Čeňka s bravurním solitérem francouzské kinematografie Leosem Caraxem. Jeho Holy Motors pro mě byly vrcholem Cannes 2012 a jeho Když chlapec potká dívku nebo Milenci z Pont-Neuf formativní filmy.
Aby ste mohli používať wishlist v našom internetovom kníhkupectve, musíte sa najprv prihlásiť. Ak u nás ešte nemáte vlastné konto, môžete si ho vytvoriť registráciou.
V prípade, že si neviete spomenúť na svoje heslo si ho môžete obnoviť zadaním svojej e-mailovej adresy, ktorú ste použili pri registrácii, kam Vám zašleme návod. V prípade ďalších problémov nás kontaktujte.
Pokračujte zadaním e-mailovej adresy pre obnovenie Vášho heslaTel.: |
+421 948 161 216 Sme dostupní do 16:00, zavolajte nám! |
E-mail: | istore@artforum.sk |