Revolver Revue 113

Toto zimní číslo RR je jubilejní – sté nesamizdatové. Zároveň je uzavíráme v době, kdy po bezmála čtvrt století musí naše redakce opustit prostory v Jindřišské ulici, stejně jako Unijazz, s nímž na této adrese po celou tu dobu žila v idylickém sousedství a plodné symbióze.

Loučíme se neradi, věříme ale, že i díky velké podpoře příznivců RR v této situaci čeká naše vydavatelství další dobrá budoucnost jinde. Ohniskem ústředního bloku tohoto čísla je událost – objev překladů děl Franze Kafky od Jana Hanče. Jeho převody Procesu a Bádání (Forschungen eines Hundes) představujeme veřejnosti vůbec poprvé, v ukázkách, paralelně s překlady Pavla Eisnera a Vladimíra Kafky, a uvádí je esej Marka Vajchra, komentář Michaela Špirita a rozsáhlá studie Veroniky Tuckerové pojednávající o zdejší recepci Franze Kafky mezi léty 1948 a 1963, kdy Kafkovo jméno zmizelo z českého kulturního prostoru – ovšem jen zdánlivě, jak autorka na mnoha příkladech dokládá. Tento komponovaný celek navazuje na velký hančovský blok z RR č. 104/2016, kde byly kromě jiného otevřeny k dalším úvahám a průzkumům právě souvislosti mezi oběma velkými spisovateli. „Jeho hrdlo však uchopily ruce jednoho muže, zatímco druhý mu vrazil nůž do srdce a dvakráte jím tam otočil. Se zlomeným zrakem spatřil K. ještě, jak oni muži, těsně u jeho tváře, líci opřenou o líci, pozorují rozsudek. ‚Jako pes!‘ řekl; bylo to, jako kdyby jej hanba měla přežít“ – znějí proslulé věty v Hančově překladu. Poprvé v češtině vychází i esej Williama Sewarda Burroughse z roku 1966 Neviditelná generace, kterou Allen Ginsberg označil za jakousi „příručku proti brainwashingu“, jak v úvodním slově píše její překladatel Josef Rauvolf. Že je Ginsbergova charakteristika přiléhavá, naznačují už první slova Burroughsova textu: „to co vidíme je do značné míry determinováno tím co slyšíme“. Z nových prací české literatury jsme tentokrát vybrali básnickou skladbu Petra Hrušky Nikde není řečeno, Mythogramy Jakuba Guziura a povídku Petra Borkovce V půjčovně kánoí. Ze světa výtvarného umění: Viktor Karlík čtenářům RR představuje Knižní gril. Cyklus obrazů Mirka Kaufmana se jmenuje Facetime / Čas tváře. Jaromír Typlt uvádí malby Drahomíra Vítka, autora celoživotně setrvávajícího na okraji výtvarného provozu, a charakterizuje je mimo jiné takto: „Tváře proměňující se v masky, ruce proměňující se v pařáty, společenská sedánka proměňující se v předpeklí.“ Duňa Slavíková v cyklu Sedm komentuje části jedné ze stěn, které ve svých pracovnách vytvářel malíř Otakar Slavík z reprodukcí vybraných děl jiných umělců. V cyklu Ateliéry lze tentokrát nahlédnout do pracoviště Jonáše Czesaného. Petr Babák představuje knihu Anonym. A Jan Petránek pokračuje v seriálu o uměleckém řemesle v současné hinduistické společnosti – pojednává slovem i obrazem o výšivce indických Baňdžárů. V kritickém Couleuru publikujeme recenzi Barbory Čihákové o dvojsvazkové edici básní Andreje Stankoviče, Lucie Malé o dalším svazku spisů Ladislava Klímy, Terezy Šnellerové o sborníku věnovaném Janu Zábranovi, Marka Vajchra o autobiografii Tomáše Halíka, Terezie Pokorné o knize Jitky Vodňanské a další reflexe.