Nikdo se neodváží říci, že je to nudné. Sociologie vysokého a nízkého umění

Kniha se věnuje problematice rozlišování vysokého a nízkého umění – tématu, jehož analýza se často odehrává v rámci nekritické obhajoby populární kultury nebo ve spojení s jistou kulturní povýšeností. Právě proto bývá toto rozlišení často prohlašováno za zbytečné, nebo dokonce za škodlivé.

Autor zde pracuje s vysokým a nízkým uměním jako se vzájemně nesoupeřícími sociologickými kategoriemi, které mají specifický smysl a které mohou být užitečné pro popis sociální reality. Tyto kategorie vznikají spolupůsobením mnoha rozmanitých aktérů, mezi něž patří nejen publikum, umělecké dílo, tvůrce a určité instituce, ale i takové fenomény, jako národ, tradice nebo ironie. Práci je vlastní konstruktivistická optika, inspirovaná sociologií vědy, která umožňuje vidět, jakým způsobem drží skupiny vysokého a nízkého umění pohromadě, aniž by byly považovány za neměnné, na sociálním kontextu nezávislé. Co všechno se podílí na tvorbě uměleckých kánonů? Proč neměl Tolstoj rád Shakespeara? Je vysoké umění jen pro bohaté? Víme, co je kýč? Je na komice něco pokleslého? Proč vystavujeme prázdná plátna? Komu vysoké umění vadí a proč?