Český stát a náboženství v obdobích krize 1547-1620 a 1948-1989

Kniha pojednává o dvou rozdílných obdobích českých a československých dějin – nejprve se věnuje vývoji v zemích České koruny v 16. a 17. století a poté soustřeďuje pozornost na existenční zápas československého katolicismu ve druhé polovině 20. století. První kniha přibližuje období, kdy se čeští protestanté a čeští bratři jako významní představitelé stavovské státnosti utkali s katolickými panovníky, kteří se rozhodli realizovat rekatolizaci českých zemí.

První stavovské povstání v roce 1547 ještě spor o katolickou či protestantskou orientaci v českých zemích nerozhodlo. Povstání v letech 1618–1620 za účasti všech stavů soustátí znamenalo v podstatě definitivní mocenský zlom a vítězství katolického panovníka. Druhá kniha analyzuje zápas katolicismu o zachování své existence v lidově demokratickém a socialistickém státu. Autor v knize pojednává zejména o vztazích mezi římskokatolickou církví a lidově demokratickou a socialistickou státností, včetně role Československé strany lidové, a představuje katolictví jako ideovou sílu, která přečkala čtyřicetileté pronásledování a později přispěla k demokratizaci české společnosti.