Souvislosti 3/2021

Proč ho nedočetla (K modalitě románu Jana Němce Možnosti milostného románu): Alena Dvořáková Má-li čtenář, neřkuli zamilovaná čtenářka Němcovu románu Možnosti milostného románu (Host 2019) správně porozumět - neboť o správnost jde v lásce i literatuře především -, nesmí ani na okamžik pustit ze zřetele pravdu o literatuře, s níž v textu přichází autorovo alter ego, milovník Jan, při mudrování nad Drtikolem ("Musel jsem samozřejmě sledovat příběh Drtikolova života", s. 181; zde i všude dále můj důraz). Zmíněná pravda zní: "[...] nejdůležitější pravdy na sebe i v literatuře berou spíše podobu formy než obsahu. Tedy pokud si ještě někdo myslí, že se to dá odlišit." (s. 181) Já si tedy ještě myslím, že dá, jakkoliv spolu "forma" s "obsahem" úzce souvisejí.

Dokonce si troufám tvrdit, že zaměříme-li se právě na formu Němcova psaní - a to v té nejčitelnější podobě: oblíbená slova, často užívané obraty a typické větné konstrukce (někdo tomu ještě i dnes říká styl) -, podaří se nám vyřešit i největší tajemství hrdinova příběhu: proč ho jeho milovaná Nina nedočetla ("Nedočetla mě", s. 169). Za tím účelem však nezbývá než číst hrdinu románu doslova tak, jak je napsán: jako nenapravitelného milostného antihrdinu, jehož bytí se nese v duchu jazykově neslučitelném s touhou a vášní (nejen milostnou). Jaký div, že musí své opatrnictví a vědoucný postoj ke skutečnosti přebíjet lehce pornografickým milostným machrováním! Ale držme se formy. Němcův antihrdina se prvotně neskládá z atomů ani z představ, ale ze slov. Pro jeho jazykové bytí se ukazují být klíčové výrazy tvořící šedou zónu mezi slovy plnovýznamovými a neplnovýznamovými, které ve větě plní hlavně funkci modální. Škoda že autor vedle jmenného rejstříku neobohatil knihu též o frekvenční slovníček hojně užívaných modálních příslovcí, částic a příčinných či důvodových spojek! Hned by bylo od pohledu jasné, na jaký způsob jeho hrdina existuje.