Revolver Revue 125

Revue o literatuře a výtvarném umění. Dosud nepublikované básně poskytl letošní zimní RR Miloslav Topinka, svůj výbor nazval Světelný vír v tekutém písku.

Básněmi ze zde představuje i překladatelka a fotografka Věra Koubová. Výběr z poezie Wojciecha Bonowicze přeložil Jiří Červenka. Čtvrtým básníkem čísla je Julius Benko, Klára Elšíková pak autorkou prózy Minulý týden. Několik příspěvků věnujeme u příležitosti nedožitých devadesátin básníkovi, prozaikovi, autorovi koláží a také průkopníkovi obnovy létání volnými balóny v naší zemi Ivo Vodseďálkovi, jehož význam v dějinách české kultury dosud není patřičně doceněn. Otiskujeme výbor z jeho dosud nepublikovaných textů, esej Mirka Kaufmana s názvem Ivovo archiv jako celoživotní deník, řadu fotografií a interview, v němž na svého otce vzpomíná Olina Kaufmanová, mimo jiné takto: „Ani já, ani sestra jsme ho nikdy neviděly sedět nad literárními texty nebo lepit koláže. To všecho před námi dlouho skrýval a do své pracovny, kde to měl uloženo, nikoho nepouštěl. […] My z rodiny jsme dlouho ani netušili, že kromě výkresů, které se týkaly projektování jaderných reaktorů, rozvodů do elektráren, plánů pro konstrukci plynových balónů a dalších stavebních podkladů nejrůznějšího určení, dělá něco takového. To bylo jeho tajemství a naše maminka Janinka byla dlouho dobu jediná, kdo do něj směl nahlédnout. Kromě ní a malého okruhu přátel z gymnaziálních let nebo skupinky spojené s edicí Půlnoc nikdo o ničem takovém nevěděl.“ Druhý velký blok čísla se soustředí k jiné mimořádné osobnosti: vyjímečného ornitologa a statečného odbojáře Veleslava Wahla, jehož přelomové dílo Pražské ptactvo chystáme v nové edici k vydání. O ní a jejím autorovi v rozhovoru mluví Petr Voříšek, který rovněž zaznamenal pamětnické vyprávění Johany Morávkové-Hůrkové, Jakub Hošek je autorem studie Weleslav Wahl v boji proti dvěma totalitám, ukázka z připravované knihy Nové pražské ptactvo je věnována holubu hřivnáčovi v Praze po osmdesáti letech. „V dopisech psaných před popravou se Wahl rozloučil s manželkou Táňou a také s milovanou ornitologií: ,Však víte, ptáčci, to byla moje láska po Táně největší.‘ V poslední vůli odkázal nemalý obnos Československé ornitologické společnosti, veškerý Wahlův majetek však byl zabaven ve prospěch komunistického státu. Veleslav Wahl byl popraven v ranních hodinách 16. června 1950 na nádvoří pankrácké věznice. Se světem se rozloučil zvoláním: ,Sbohem, milí!‘“ Výběr z maleb Daniela Balabána provází rozhovor Jaroslava Grodla. „Věřím ve spojení života a umění. Tvorba je pro mne životní cestou. Vzhledem ke zkušenostem je pro mne tvorba stále náročnější disciplínou,“ říká Balabán. „Na fotografii je pomník válečného letce generála Františka Fajtla ve Veleslavíně, snímek ,obrazu v trávě‘ pořídil jeden z autorů. Vlastně je to jen nějaká tráva, jakoby jen stín letícího spitfira, stíhačky, kterou generál dobře znal a měl rád, létal na nich v RAF. Tráva v horkém létě uschne, když se neudržuje, v zimě zmizí,“ píše Lucie Holá v jednom z komentářů k výtvarným dílům, která si vybrala pro cyklus Sedm. V rámci projektu Viktora Karlíka a Karla Cudlína Ateliéry je slovem i obrazem příblížen pracovní prostor Zbyňka Baladrána. Petra Dočekalová představuje ve svém seriálu tentokrát skriptová písma. A Jan Petránek pojednává o kolamech, umění indických žen. Nechybí Couleur a v něm kritické reflexe aktuálního kulturního a společenského dění.