Cinepur 142/2022
kolektív autorovNa konci června, těsně před začátkem MFF Karlovy Vary, kde byl v soutěži uveden jeho debut Hranice lásky, zveřejnil režisér Tomasz Wiński manifest Nová česká intimita. Text kritizující stav českého hraného filmu, vyznačujícího se podle autora opatrností a nevýrazností, měl přitáhnout větší pozornost k jeho snímku i k tvorbě kolegů Šimona Holého a Terezy Vejvodové, jež spojují jak frustrace z nastavení systému, tak tvůrčí principy – hlavně zájem o intimitu.
„V Česku se toho moc neděje, ale uvnitř Čechů se toho děje hodně. Potlačované emoce, vytěsněné, nepohodlné podvědomé obsahy, temná zákoutí našeho nitra. Tohle je nepopsané teritorium, terra incognita, kterou současná česká kinematografie programově ignoruje jako nepodstatné téma.“ (Manifestu i Wińského filmu jako jeho manifestaci se dotýká report Janise Prášila z LFŠ). Ať už s Wińského manifestem souhlasíme či nikoli, vplul do silného proudu jedné dějinné tradice – tradice filmových manifestů.
