Jak jsem obcoval s ďáblem

Pátý svazek výboru z díla průkopníka romantického hnutí ve Francii Charlese Nodiera Jak jsem obcoval s ďáblem ukazuje tři různé fasety autorova mnohostranného tvůrčího typu. První próza Nový Faust a nová Markétka vnáší do Nodierova„racionálního fantastična“ ironickou a parodickounotu.

Fantastické téma v ní totiž není nikde pojímáno vážně a lehkost tónu spíš odkazuje ke stylu francouzských libertinských autorů 18. století. Vypravěč se jako Faust pokouší vyvolat ďábla, ale ukáže se, že účinnější než čáry jsou milostné dopisy, jež skládá pro přítele, který neumí pořádně psát. Potíže nastanou ve chvíli, kdy zjistí, že dopisy jsou určeny dívce, do níž jsou zamilovaní oba dva.V próze Legenda o sestře Beatrix vytváří Charles Nodier na půdorysu německé legendy z 13. století poetický příběh o mravním pádu a vykoupení. V rozsáhlém textu Tereza Aubertová, z politických důvodů vydaném nejprve anonymně, se Nodier uchyluje k postupu běžně užívanému v 18. století, kdy spisovatel vydává vlastní dílo za nalezený rukopis, aby se vyhnul cenzorským zásahům. V tragickém příběhu lásky mladičkého šlechtice, který bojuje v řadách royalistických vzbouřenců v Bretani, a dcery předsedy revolučního výboru Terezy Aubertové, Nodier zúročil obsedantní vzpomínky z dětství, kdy jako syn soudce revolučního tribunálu býval očitým svědkem revolučního teroru.