Ve svém nejbližším okolí mám několik bezdětných žen. Jedna z nich se tak rozhodla již v mládí a ani nyní ve zralém věku svého kroku nelituje. Je se svou bezdětností vyrovnaná, chtěla to tak. Jsou však i ženy, které se s absencí vlastního potomka musí vyrovnávat téměř každodenně. A nemusí to být hned neempatické či dokonce urážlivé reakce okolí. Stačí, když se někdo náruživě chlubí vlastními potomky, jací jsou krásní a co všechno dokázali, nebo když do autobusu nastoupí velká rozesmátá rodina… Pokaždé to znovu zabolí.
Existují knihy, které jsou důležitější než jiné. Ta, kterou napsala Martina Hynková Vrbová, mezi ty podstatné patří. Bezdětnost je pro většinovou společnost na jedné straně tak trochu nepochopitelná záležitost, na straně druhé je to tabu. Jde o téma, o kterém se nemluví. Martina o něm mluví. A dělá to takovým způsobem, že její kniha může být posilou bezdětným i mostem k pochopení mezi rodiči a nerodiči. Hodnota člověka totiž nespočívá v jeho dětech nebo dokonce v jeho práci, ale jen a jen v jeho osobnosti. Příběhy takových žen tato kniha ukazuje.
Aleš Palán spisovatel, novinář, publicista