Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. Teorie, praxe, kazuistiky

Zdlouhavý proces vyhoření probíhá ve fázích a projevuje se tělesnými i emocionálními příznaky a vzorci chování, které jsou u každého jedince rozdílné. Obecně je pro vyhoření příznačná ztráta efektivity práce a motivace, odmítavý postoj vůči klientům a vykonávané práci.

Problémy spojené s vyhořením vedou především k rozčarování. Vyhoření není pouze osobní záležitostí postiženého, neboť podstatně narušuje pracovní okolí – klienty, jež sociální pracovník označil jako beznadějné, a v neposlední řadě funkčnost dané sociální instituce. Istifan Maroon hledá příčiny vyhoření a nabízí strategie i modely k jeho prevenci i překonání. Poukazuje na použitelné zásahy a terapeutické metody pro sociální pracovníky v různých etapách profesního vývoje. Hlavní pozornost věnuje potenciálním podpůrným strukturám na pracovišti a v soukromém životě postižených. Sociální pracovníci by měli umět rozpoznat jednotlivé prvky, fáze, dynamiku multidimenzionálního procesu, jímž vyhoření je. Text je proto věnován prevenci, podpoře, systémům měření, diagnostice i supervizi včetně kazuistik. Dr. Istifan Maroon je certifikovaným supervizorem pro sociální práci a docentem na Pedagogické vysoké škole ve Freiburgu.