Josef a Josef Kaplicky

Vzpomínková kniha, jejímuž sestavení slavný architekt věnoval několik let, vychází nejen u příležitosti konání stejnojmenné výstavy v pražské Galerii Zdeněk Sklenář. Jméno a dílo Josefa Kaplického není širší veřejnosti příliš známé, přesto jeho přínos českému výtvarnému umění v mnohém přesahuje rámec působení na pražské Uměleckoprůmyslové škole.

Jeho žačkou byla například Adriena Šimotová, která o něm píše: „Jeho působení na škole bylo samo téměř uměleckým dílem. Skrze svého žáka vyjadřoval vlastně nepřímo sám sebe.“ Kniha je koncipována jako volný dialog inspirace mezi dědečkem a vnukem, jehož futuristické skici a portréty otce zajímavě doplňují vyběr prací dědečkových. Z jeho díla Jan Kaplický do knihy vybral množství náčrtů, fotografií soch a plastik, obrazů, grafických a architektonických návrhů. Jan Kaplický po sobě zanechal knihu o otci \\Na první místo před umění výtvarná, literaturu, divadlo, hudbu, tanec a kinematograf nutno klást umění žít.\\' Moudrý citát publikoval poprvé v roce 1928 ve Volných směrech výtvarník a pedagog Josef Kaplický. (...) Posmrtně vydaná publikace z edice Respekt je vydavatelskou hříčkou. Není to monografie - chybějí v ní odborné texty. Není to ani vzpomínková kniha, na to je tam příliš mnoho uměleckých reprodukcí. Kniha Josef a Josef je graficky vytříbenou poctou s velmi osobními rysy: posledních pár stránek patří dětským kresbičkám Josefa juniora. (...) Reprodukované obrazy, skici, sochy a plakáty ukazují Kaplického jako vyhraněnou osobnost. Ženská torza a akty jsou silně stylizované, výrazně klenuté linie zvýrazňují hmotu. Kaplického výraz je současně velmi prostý, obrazy i plastiky působí pokojně, oduševněle. Magdalena Čechlovská, Hospodářské noviny, 12.3.2009 '