Manjóšú II. Deset tisíc listů ze starého Japonska
kolektív autorovSbírka Manjóšú (což by se asi dalo přeložit též jako 'Sbírka bezpočtu listů') byla sestavena zhruba v polovině 8. století a asi největší podíl na ní měl dvořan, vysoký státní úředník a básník Ótomo no Jakamoči (718?–785?). Manjóšú lze zcela poprávu pokládat za zdroj cítění japonského lidu (či za manifestaci tohoto zdroje), protože v celém korpusu 4516 básní (či by se snad hodilo archaického, leč víceznačnějšího slova 'zpěvů') je zastoupena produkce snad všech vrstev tehdejší japonské společnosti (čímž se Manjóšú do značné míry odlišuje od pozdějších oficiálních básnických antologií sestavovaných nacísařské příkazy). A tak jak byla různorodá japonská společnost, byl i různorodý její život, a i proto nalezneme v Manjóšú zpěvy s nejrozmanitější tematikou, prostupující lidským životem v jeho celistvosti. Zpěvy oslavné, zbožné, pracovní, sváteční, pohřební, tklivé a samozřejmě i milostné.
