Oběti okupace. Československo 21.8. - 31.12.1968

V průběhu invaze pěti států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 způsobili vojáci okupačních armád velké ztráty na životech, zdraví a majetku československých obyvatel. Normalizační komunistický režim nepřipouštěl připomínání památky obětí ani žádný výzkum na toto téma.

Pokusy o vyčíslení lidských a materiálních ztrát proto mohly začít až po roce 1989. Publikace „Oběti okupace“, vzniklá v rámci výzkumného projektu Ústavu pro studium totalitních režimů zaměřeného na události roku 1968, přináší dosud nepublikovaná fakta ookolnostech úmrtí československých občanů způsobených příslušníky vojsk Varšavské smlouvy na území Československa od 21. srpna do konce roku 1968. Text je zpracován na základě využití co možná nejširšího spektra dostupných materiálů. Autoři kromě archiválií a dobové publicistiky pracovali také se vzpomínkami pamětníků, zejména pozůstalých po obětech. Text je doplněn velkým množstvím především méně známých fotografií pocházejících z veřejných archivů i soukromých sbírek. Při výzkumu narazili autoři na celou řadu běžně tradovaných nepřesností a omylů, které pronikly i do odborných publikací vyšlých v předchozích letech. Především byl nově přezkoumán počet obětí usmrcených v roce 1968 a doplněn o další osoby. K dosavadním 94 obětem tak přibylo dalších 14 jmen. Jedná se především o lidi, kteří byli těžce zraněni při dopravních nehodách a svým zraněním podlehli až později v nemocnici. Ve statistikách Veřejné bezpečnosti a prokuratury, z nichž se dosud výhradně vycházelo, však nadále figurovali pouze jako těžcezranění. Kromě toho se autorům podařilo získat úplně nová fakta k řadě případů usmrcení československých občanů a po čtyřiceti letech odstranit některé dosud přetrvávající nejasnosti nebo omyly. Čtenáři se mimo jiné mohou seznámit s novými informacemi o událostech u pražského rozhlasu, nebo o mladém muži, střeleném do hlavy sovětskými vojáky před budovou ÚV KSČ, jenž byl dosud považován za první pražskou oběť okupace. Rozhovor s autorom Smetl rodinu, skončil ve vězení Čechy a Slováky nejdříve zabíjely kulky, poté následky dopravních nehod zaviněných okupanty, říká Milan Bárta, spoluautor knihy Oběti okupace. * LN Jak nejčastěji lidé umírali? V prvních dnech šlo nejčastěji o střelná zranění. K zasažení docházelo nejen při přímé střelbě proti lidem, ale také odraženými střelami či střepinami při palbě na vozidla a budovy. Jen do 17. prosince 1968 stříleli okupační vojáci podle statistik Veřejné bezpečnosti na československé občany v 261 případech. V dalších dnech a měsících zahynulo nejvíce lidí při dopravních nehodách, které většinou zavinili vojáci. Tragická nehoda se stala třeba dopoledne 12. října 1968, kdy Jaromír a Naděžda Chlupovi vyrazili se svými třemi dětmi z Hradce Králové k příbuzným do Velké Roudky.Na rovném úseku silnice mezi Svitavami a Litomyšlí je v protisměru míjela tři sovětská nákladní auta. Jeden vůz náhle z nikdy nevysvětlených příčin dostal smyk a otočil se tak, že zablokoval silnici, srazil auto Chlupových do příkopu a převrátil se na ně.Jaromír a Naděžda zahynuli na místě, o dva dny později v nemocnici zemřel jejich syn Miroslav. Desetiletá Naděžda a pětiletý Karel zůstali v nemocnici až do konce roku. * LN Původně se uvádělo, že mrtvých bylo jen 94. Z vaší knihy ale plyne, že okupační vojska měla na svědomí celkem 108 obětí. Jak lze tento nárůst vysvětlit? Až dosud byla východiskem hlavně přehledová hlášení bezpečnostních orgánů. Poslední z hlášení, sestavené na základě údajů poskytnutých VB a orgány prokuratury, je datováno k 17. prosinci 1968. Toto hlášení udává 94 mrtvých. Srovnáním těchto údajů s dalšími prameny - přehledy zpracovanými pro nejvyšší stranické a státní orgány, články, matričními záznamy, materiály z archivu ministerstva obrany - jsme zjistili řadu nesrovnalostí hlavně u dopravních nehod. Tato disproporce vznikla zřejmě tím, že řada lidí podlehla zraněním až v nemocnici, což