Sociologická imaginace

Ve své slavné knize Mills velkolepě obnažil dvě dominantní tendence hlavního proudu sociologie své doby - nafouklé dryáčnictví Velké te-orie a mikroskopickou marginálnost Abstraktního empiricismu, a to formou, která zůstává stejně tak důležitá a živá (a někdy i zábavná), jako byla před čtyřiceti lety. ... Čtyřicet let je v sociálních vědách dlouhá doba.

Mění se jak styly a slovník, tak i převládající paradigma-ta. V době, kdy Mills tvořil, byl administrativní výzkum rostoucím odvětvím, a proto si jej také vybral jako objekt v Sociologické imagi-naci. Uprostřed studené války byl abstraktní empiricismus užitečný nejen pro korporace, ale i pro vládou sponzorované plánování. Dnešní abstraktní empiricismus není tak prestižní záležitostí jako v Millsově době. Stejně tak Velká teorie, není dnes ani tak Parsonsova jako spíše Foucaultova, v níž moc, která nebyla ve strukturálním funkcionalismu 50. let prakticky ničím, se stává vším. O to pozoruhodnější je skuteč-nost, že na přelomu tisíciletí zůstává většina Sociologické imaginace stejně platná a nezbytná jako dřív. Před čtyřiceti let Mills identifiko-val hlavní směry sociologie v termínech, které většinou platí i dnes. Mills byl nejinspirativnějším sociologem druhé poloviny 20. století, jehož největší přínos je o to pozoruhodnější vzhledem ke skutečnosti, že zemřel ve svých 45 letech a vytvořil své velké dílo v rozpětí o málo delším deseti let. Pro politickou generaci usilující nalézt vlastní orien-taci v raných 60. letech byl vůdčí postavou radikalismu. Byl však klubkem paradoxů: byl radikál vyléčený z radikálních tradic, sociolog nespokojený s vývojem sociologie, intelektuál často skeptický, pokud jde o intelektuály, obhájce lidové akce stejně jako odborník, zoufající optimista, činorodý pesimista, ... filosoficky vzdělaný a nejlépe pro-dávaný sociolog, který se rozhodl psát pamflety, populista, jenž se usilovně snažil najít, co by bylo možné zachránit z marxistické tradi-ce, samotář angažující se v politice... (z doslovu T. Gitlina) Revidovaný překlad Václava Duška, s novým doslovem Todda Gitlina u příležitosti 40. výročí prvního vydání knihy.