Vcházení do Evropy

Dlouho očekávané vydání deníkového svazku z let 1975–1989 (rozšířené o záznamy nalezené v autorově pozůstalosti z let 1980–1997) chronologicky navazuje na knihu Apokalyptický deník. V Neuwirthově uvažování o paměti, dějinách a tradici, které tvoří základ deníkového svazku Vcházení do Evropy, najdeme mnoho společných rysů se soudobými texty křesťanských myslitelů a církevními dokumenty.

Čím je však Neuwirthův přínos mimořádně cenný, je osobní, svědecká účast na tomto dění, zvýrazněná touha zaslechnout Boží hlas ve světě, jehož tradiční hodnoty se rozpadají, potřeba reagovat autenticky, tj. pravdivě, na tyto skutečnosti.Součástí Neuwirthovy svědecké role je zřetel k „dění nad dějinami“, upozaďující jevovou stránku aktuálních událostí, avšak nerezignující na jejich prožívání. „Bůh je přítomen v každém bodě svého stvoření, v kosmu a hlubinách naší duše, celý. V každém boděmůžeme ,vcházet´ do něho, v němž je přítomen celý kosmos, celý svět se svými dějinami.“ Spojení „vcházení do Evropy“ chápal autor v jeho nedokonavém vidu, v úzké souvislosti s křesťanstvím, jež dalo Evropě jakožto kulturnímu, společenskému a politickému útvaru vzniknout. Toto vcházení je pro něho stále obnovovaným procesem, charakteristickým rysem naší civilizace, v němž se pokaždé stáváme plněji Evropany, tj. křesťany. Stejně jako křesťan nemůže zůstávat křesťanem, aniž neustále obnovuje a prohlubuje svouvíru ze zdrojů Zjevení a z něho vyplývající – evropské – tradice. Význam obrazného názvu knihy přibližují též pasáže deníku, kde autor píše o „vrůstání do nebe“ či o modlitbě jakožto „vcházení do Boha“.