Základy metafyziky mravů

Základy metafyziky mravů, které vyšly v roce 1785, jsou v Kantově kritickém období prvním dílem, jež je zcela věnováno etice. Jsou v nich stanoveny základní principy praktické, morální filosofie, která tvoří protějšek filosofie teoretické, vypracované v Kritice čistého rozumu (1781). „Nejvyšší princip morality“ nalézá Kant ve svobodě, jež na sebe překvapivě bere podobu povinnosti, tj. respektu k obecnému zákonu, který člověk jakožto rozumová bytost autonomně ukládá sám sobě, v naprosté nezávislosti na přírodě a smyslovosti.

Etika rozvržená v Základech představuje první a pro mnohé jedinou přesvědčivou sekulární etiku absolutní hodnoty. Některé klíčové termíny této etiky, jako jsou kategorický imperativ, autonomie, úcta k člověku jako účelu o sobě, se staly součástí běžného jazyka a od základu proměnily nejen etické, nýbrž i politické a právní myšlení moderní doby. Třebaže Kant později přikročil k sepsání Kritiky praktického rozumu a ke konkrétnějšímu rozpracování právní a morální problematiky v Metafyzice mravů, zůstávají Základy nejen nejčtenějším, nýbrž i nejpůsobivějším z jeho etických děl.