Je to tak. Umění pochopit druhé a komunikovat tak, abychom byli i my pochopeni je superschopností a ti vnímaví už co? Přeci pochopili, že rozhovory mnohdy sestávají ze tří základních typů konverzací, na které se lze připravit: *praktické (O čem se doopravdy bavíme), *emocionální (Jak se u toho cítíme?), *a sociální (Kdo jsme?).
Pokud ale nevíme, jaký typ konverzace vedeme, pravděpodobně se nedokážeme dostatečně propojit. V průběhu rozhovoru často přecházíme z jednoho typu do druhého. Uměním je však rozpoznat, o jaký typ zrovna jde. Jen tak totiž můžeme s tím druhým navázat skutečné spojení. Bohužel, právě tohle často neumíme a je to škoda.