Soví jeskyně

Při oslavě narozenin vypráví dědeček svému vnukovi Danovi a jeho kamarádům rodinnou pověst o Soví jeskyni, skryté v hlubokých lesích a bludišti pískovcových skal v liduprázdném kraji Českosaského Švýcarska. Kdo jeskyni najde, porozumí prý zvířatům, ptáků i rostlinám.

Podmínkou je, že se na cestu vydá z Ještědu, přejde pěšky celé Lužické hory, všechny noci stráví v přírodě pod stanem, v nouzovém přístřešku nebo pod širákem a jídlo si musí připravit na ohništi vlastníma rukama. Danovi, Martinovi i Rendovi je už patnáct let a té staré rodové pověsti se nedůvěřivě usmívají, je to pro ně dětinská bajka. Co je však zaujme, je vyprávění o horách, údolích, nekonečných lesích, skalnatých kaňonech, láká je vidina samostatného dobrodružného putování severními Čechami. A tak se na konci prázdnin vydají na cestu z Ještědu k Soví jeskyni. Za deset dní ujdou na dvě stě kilometrů, objeví při tom spoustu kouzelných přírodních zákoutí, setkají se s volně žijícími zvířaty a prožijí řadu dobrodružství. Cestou překonávají nečekané překážky, které jim připraví počasí i jejich vlastní nezkušenost. Všechny útrapy jsou však bohatě vyváženy nezvyklými zážitky, radostí z činorodého poznávání přírody, z pocitu soběstačnosti. Při veselých i vážných příhodách se prověřuje a upevňuje jejich vzájemný vztah, poznávají víc i sami sebe. Několikrát se dostanou do kritické situace, ale nakonec přece jen dojdou k cíli, který si stanovili. A poznají, že na pověsti o Soví jeskyni přece jen něco je. Naplnění touhy po dobrodružství, po poznávání nových věcí, krajin, lidí – to vše přináší tato knížka. Odehrává se v reálném prostředí a její děj probouzí ve čtenáři chuť prožít něco podobného...