Cesty české historiografie 1945-1989

Dlouho očekávaná práce o vývoji české historiografie a osudech jejích tvůrců v letech 1945-1989 volně navazuje na Kutnarovy a Markovy Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Zachycuje období dvou zlomů, únor 1948 a srpen 1968 a na základě literatury a pramenů vykládá, jak část historiků odolávala a snažila se o poctivou práci a část sloužila totalitní komunistické ideologii.

Publikace obsahuje i kapitolu o samizdatové literatuře po r. 1969 a o československých historicích v emigraci. Práce navazuje volně na Kutnarovy Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví.Je však více problémová a má kritický aparát. Na základě literatury a archivních pramenů se pokouší objektivně vyložit složitou a nelehkou cestu české historiografie a jejích tvůrců od r. 1944 do 1989. Zlom a krizová léta tvoří únor 1948 a srpen 1968. Studie se pokouší pochopit, proč někteří historici odolávali tlaku a snažili se pracovat seriózně a poctivě, a byli pak pronásledováni, a jiní naopak sloužili totalitní moci a podíleli se na odborné a morální devastaci oboru. Práce nechce skandalizovat, ale vykládat a klást otázky. Autor vychází především z vlastních děl a poukazuje na historické skutečnosti a souvislosti. Dílo dpolňují kapitoly pojednávající o samizdatové literatuře a o tvorbě československých historiků v emigraci.