Stolek s citrony

Jemný humor oceňovaného autora, držitele Man Bookerovy ceny Stolek s citróny je sbírka povídek od významného britského prozaika Juliana Barnes, který je i českým čtenářům známý díky knihám jako Flaubertův papoušek, Historie světa v 10 kapitolách či románu Vědomí konce. Za ten získal Barnes v roce 2011 Man Bookerovu cenu.

Všechny povídky spojuje vynalézavý styl, jemný smysl pro humor a hluboká vnímavost pro zranitelnost a křehkost mezilidských vztahů. Mají jakési až starosvětské kouzlo. Barnes má vzácný dar vidět pod povrch zdánlivě běžných situací, odhalovat nenápadná dramata, která se mezi lidmi den co den odehrávají. Julian Barnes ve Stolku s citróny předkládá jedenáct příběhů o stárnutí, ale také o dávných nadějích, touhách a vášních, které byly pro život jednotlivých postav určující. Každý z hrdinů čelí neodvratnému konci jinak, někteří s hořkostí, jiní smířeně a další se zuřivým odporem. „Život je jen předčasnou reakcí na smrt,“ říkával své ženě Viv manžel v povídce „Apetýt“. Kdysi byl pro ni především milenec a kamarád, dnes se z něj stal veskrze bezmocný svěřenec, jehož osobnost den po dni rozleptává stařecká demence. V povídce „Co ty všechno nevíš“ se dvě postarší přítelkyně každý měsíc setkávají na snídani, kterou by si ani za nic nenechaly ujít. Ve skutečnosti je však sbližuje snad jen záliba v semišových botách a sklon k nevyřčeným zlomyslným poznámkám. „Zahradní klec“ vypráví muž středního věku, jenž u svých rodičů s úžasem sleduje, že stáří není jen věkem zmoudřelého usebrání, ale i nečekaně divokých emocí. Julian Barnes v těchto povídkách předvádí erudici, vtip a pozoruhodný vhled do duše člověka, přitom jeho intelekt a humor nikdy nezastřou nelíčené city k jeho postavám. Julian Barnes (* 1946) je jedním z nejvýraznějších britských prozaiků. Upozornil na sebe již svou prvotinou Metroland, mimořádného uznání kritiky se mu však dostalo až v roce 1984 s postmoderním metarománem Flaubertův papoušek (č. 1996). Třikrát se dostal do nejužšího výběru na Bookerovu cenu, nominaci ale proměnil až napočtvrté s románem Vědomí konce (č. 2012). Jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků. Ve Francii je jediným autorem, který získal jak Prix Médicis (za Flaubertova papouška), tak Prix Femina (za román Jak to vlastně bylo?). Krom jedenácti románů napsal též tři povídkové sbírky, pět esejistických knih a v osmdesátých letech pod pseudonymem Dan Kavanagh čtyři detektivky o bisexuálním vyšetřovateli Duffym. Česky vyšlo doposud osm Barnesových knih, Stolek s citróny jej poprvé představuje jako mistrného povídkáře.