Co s Carlem Schmittem?

Carl Schmitt (1888–1985) je možná nejkontroverznějším myslitelem současnosti. Podle mínění mnohých představuje významný zdroj či oporu nacistické ideologie – a nepopiratelné je, že Schmitt přednesl právní obhajobu noci dlouhých nožů a inicioval očistu německé právní vědy od „židovských příměsí“. Současně je ale (zvláště od své smrti) předmětem souvislého zájmu pravicových i levicových politických myslitelů a překlady jeho spisů – včetně těch, u nichž je sepětí s nacistickým režimem zcela zřetelné – vycházejí u seriózních akademických nakladatelství.

Jak tento rozpor vysvětlit? Nakladatelství OIKOYMENH, které od roku 2007 zpřístupňuje Schmittova díla v češtině, nyní přináší k jeho myšlenkám a textům první souvislý komentář. Jean-François Kervégan (* 1950), profesor pařížské Sorbonny a specialista na Schmittovo a Hegelovo politicko-právní myšlení, učinil ve své knize z roku 2011, nazvané Co s Carlem Schmittem?, zkompromitovanost či „rizikovost“ Schmittových úvah hlavním tématem. Schmittovo nacistické angažmá se přitom nesnaží sebeméně omlouvat, nepovažuje je za pouhý rys osobní slabosti, ale za podstatnou a trvalou souvislost Schmittova díla, a odmítá také tvrdit, že schopnost provokovat je sama o sobě předností. Kervéganův přístup je subtilnější: hájí názor, že Schmitt je skutečným protivníkem toho, na čem stojí současné chápání demokracie a lidských práv; je ale protivníkem inteligentním, jenž formuluje zřetelné a jasné argumenty, a musíme se proto s jeho texty také vyrovnat na půdě argumentace – aniž bychom kvůli tomu museli měnit názor na Schmitta jakožto jednotlivce. Tuto konfrontaci se Schmittovými argumenty Kervégan konkrétně uskutečňuje ve vztahu k pěti klíčovým tématům. Prvním je theologie, tedy otázka, zda je Schmitt „politickým theologem“ (v protikladu k filosofovi), nebo naopak právním teoretikem: Kervégan přehledně shromažďuje Schmittova – na první pohled mnohdy rozporná – vyjádření ke katolické theologii a křesťanské víře a snaží se ukázat, že Schmitt se svým myšlením hlásí k theologii pouze v úzce vyhraněném smyslu. Druhým tématem je normativita čili otázka, odkud berou normy svou závaznost: proti novokantovsky zaměřenému Hansi Kelsenovi, podle něhož právní normy ideálně tvoří uzavřený systém, odvozený ze základní normy, Schmitt hájil faktickou ukotvenost norem a jejich odvozenost z výkonu politického rozhodnutí. Třetím tématem je legitimita v protikladu k legalitě čili otázka vztahu „litery zákonů“ k jejich „duchu“: zde leží ohnisko Schmittovy ostré polemiky s liberalismem a parlamentarismem. Čtvrtým tématem je otázka politična, jež podle Schmitta (a jeho vůbec nejslavnějšího spisu Pojem politična) tvoří zvláštní, samostatnou sféru, založenou na protikladu přítele a nepřítele. Posledním probíraným tématem je jednota světa, jak ji Schmitt (s využitím pojmu „nomos země“) promýšlí zvláště v poválečných textech. Dvousetstránková kniha nevyžaduje předchozí obeznámenost se Schmittem a je vhodná i pro středoškolské a vysokoškolské studenty. Podaný výklad zaujme filosofy i theology, sociology i moderní historiky – a též každého, koho provokuje paradox myšlenkové zkompromitovanosti jako takový. Původní titul: Que faire de Carl Schmitt?, Paris: Gallimard, 2011, collection Tel, ISBN 978-2070135417. V roce 2013 vyšlo ve španělském překladu. J.-F. Kervégan je profesorem Sorbonny a jedním z nejlepších současných znalců Schmittova díla. Je autorem knih Hegel, Carl Schmitt. Le politique entre spéculation et positivité (PUF 1992, 2. vyd. 2005), L’Effectif et le rationnel. Hegel et l’esprit objectif (Vrin 2008) a La raison des normes. Essai sur Kant (Vrin 2015).