Revolver Revue 130

Revue o literatuře a výtvarném umění.
„Jak jen v bezmoci trochu býti?

/ Do duše zastlat proschlé kvítí, / do slova kámen znělost přidat, / od srdce si s ním popovídat“ – básnickou skladbu Let vážky dokončil Jaromír Zelenka v zimě minulého roku. Milan Bobysud publikuje v jarní RR v ukázkách svůj Deník-haiku. Výbor z poezie současného lotyšského básníka Semjona Chanina přeložila Libuše Bělunková, komentář napsal Tomáš Glanc. Rozsáhlým blokem dosud vesměs nezveřejněných textů – anketních odpovědí, vzpomínek a próz –, doprovázených fotografiemi, se k odkazu spisovatele Josefa Kocourka u příležitosti devadesáti let od jeho předčasné smrti vrací Jaromír Typlt. Představuje také dalšího z autorů art brut: „Ať už se zatím zaměřil na kohokoliv a na cokoliv, nechal to Ladislav Svoboda postupně a beze spěchu – jeho obrazy vznikají spíš v řádu měsíců než týdnů – ,rozplynout‘ ve složité, pečlivě dotažené spleti čar. Obraz je koneckonců způsob, jak něco zvěčnit: zastavit to pro věčnost.“ Radmila Polzerová se věnuje vyšívaným obrázkům, inspiraci k nim nachází i ve své práci na vrátnici pražské Husitské teologické fakulty UK, jak v průvodním textu prozrazuje Josef Rauvolf. S vyšíváním má leccos společného i tatérství, jímž se intenzivně zabývá kreslíř a ilustrátor David Dolenský, přičemž jsou mu estetickou inspirací práce mistrů ze starých tetovacích studií: „U tetování je zábavné, jak se lidská kůže oproti papíru nebo linu chová na každém místě trochu jinak. Tetování napnutého lýtka se dá přirovnat skoro ke kreslení, zatímco brázdění strojkem v měkkých partiích se časovou náročností blíží vyšívání.“ „Nikdy se nelhalo tolik jako nyní. Ani tak nestydatě, systematicky a vytrvale,“ napsal už v roce 1943 Alexandre Koyré na úvod své eseje Úvahy o lži, kterou pro RR přeložil a komentuje Jean-Gaspard Páleníček. V jarní RR publikujeme také ukázku z knihy Oplocený čas (Vzpomínky politického vězně), jejímž těžištěm je rozhovor syna a otce, Jana Wiendla s Františkem Wiendlem, účastníkem druhého a třetího československého odboje a mnohaletým politickým vězněm, který se 31. prosince dožil devadesáti devíti let: „Pro nás bylo jasným signálem, když Jana Masaryka 10. března 1948 vyhodili z okna. Nepochybovali jsme tehdy, že to byla vražda. Po domluvě s otcem jsme svolali do našeho bytu schůzku lidí, s nimiž jsme měli dobrou zkušenost z doby válečného odboje. (…) Společně jsme se rozhodli, že musíme komunistické partaji dělat alespoň nějaké problémy, že prostě není možné, aby komunistům ten převrat prošel jen tak.“ Zvažovali přitom velmi pravděpodobná vážná rizika? „Klíčové bylo něco konkrétního dělat proti bolševikům, nevím o tom, že by někdy doma zapochybovali nebo nahlas uvažovali o riziku.“ I v letošním ročníku pokračují stále rubriky: v seriálu o malých nakladatelstvích je tentokrát představena Triáda, v cyklu Ateliéry pracoviště Václava Sokola. Do rubriky Sedm přispěl bohemista a spisovatel Xavier Galmiche – poodhalil přitom svou „jemnou posedlost“, jíž je hledání dvojníka. Také toto číslo uzavírá kritický Couleur, zaměřený na reflexi vybraných aktuálních událostí ze světa literatury, výtvarného umění, filosofie, divadla i společnosti. Tři texty patří třem osobnostem, které na konci loňského roku opustily tento svět: Marketě Goetz-Stankiewicz, Petru Rezkovi a Olafu Hanelovi.