Revolver Revue 137

Revue o literatuře a výtvarném umění.
Velký rozhovor je věnován Ladislavu Klímovi.

O tom, jak se vyvíjelo vydávání jeho děl, o podstatných interpretacích, ale i četných mýtech a omylech a také o tom, čím je mimořádný tento spisovatel a filosof, jehož život a dílo dosud málokdo opravdu zná, hovoří Matěj Klíma: „Jedinečný je (...) zejména tím, že úsilí nalézt vlastní jazyk u něj nebylo jen programem literárním či filosofickým, ale také životním, existenciálním.“ Esej Mateusze Chmurského pojednává o Klímových denících. Od Vladislava Chodaseviče tiskneme básně v překladu Petra Borkovce a také eseje, které pro RR vybrala Hana Kosáková: „Rozhodnutí ve mně ,uzrálo‘ jednoho rána. Vstal jsem, vypil čaj a náhle pochopil, že na komisariát jít nemůžu. Do té míry nemůžu, že nemám ani sílu zajít tam pro aktovku, která zůstala v zásuvce mého stolu.“ Publikujeme i básně Libuše Heczkové, Lucie Koryntové a Adama Šikla a ukázku z připravované knihy Marka Vajchra Divačky snů. Pokračuje seriál o Křižovnické škole. Duňa Slavíková připomíná kromě jiného „nejproslulejší akci-báseň“ Jindřicha Procházky, která vznikla v hospodě U Soudku: „Po otázce jakéhosi hospodského hosta, co je principem konkrétního básnictví, se Procházka, který byl vysoký, štíhlý a kvůli problémům s kyčelními klouby se pohyboval jako čáp (…), neobyčejně rychle přesunul k hostově stolu, stejně rychle tam strhnul ubrus, udělal z něj ranec i s poloplnými půllitry, talíři s jídlem a popelníky, praštil s ním o zem a čapím poklusem ve vlajícím kabátku utíkal před hospodským Fandou, kterému v letu sděloval, že právě vytvořil vizuální báseň, nahoru po schodech, kde ještě rozbil levou rukou okno.“ V eseji Nad Velkým astronautem Pavla Brázdy píše Viktor Karlík: „V posledních dekádách tu není asi malba, která by na sebe vázala takovou mediální známost a zároveň by v její souvislosti bylo možné dokumentovat kromě jiného úpadek české uměnovědy.“ Text provázejí bohaté obrazové strany a týká se nejen souvislostí Brázdova díla s Národní galerií, ale i s Revolver Revue a Respektem. Domácím uměním, tedy předměty, které si lidé v Československu vytvářeli mezi roky 1948 a 1989 pro ozdobu svých soukromých prostor, se léta zabývá jeho objevitel Pablo de Sax – přinášíme rozhovor s ním a Klárou Zápotockou a ve fotografiích také příklady tohoto fenoménu. Lukáš Vaňura je dalším z autorů art brut, které představuje Jaromír Typlt. Pokračují cykly Sedm (Marie Foltýnová), Ateliéry (Michal Škoda) a Z malých nakladatelství (Lipnik). Nechybí ani kritický Couleur. Příloha RR č. 137 má titul A zmizel zas do své pracovny a autorů různých generací a profesí v ní pojednává o překladateli, literárním historikovi a také iniciátorovi a účastníkovi řady nezávislých aktivit Jindřichu Pokorném v roce, kdy od jeho smrti uplynulo deset let. Vzpomínky a další reflexe soustředěné k jednomu muži, jehož působení je ve svém celku dosud málo známé a jehož bohatý život trval bezmála devadesát roků, zároveň otevírají podstatné průhledy do historie i nedávné současnosti, od meziválečného období přes dekády totality fašistické a pak komunistické až k etapě polistopadové.