Revolver Revue 122

Revue o literatuře a výtvarném umění. V jarní RR otiskují své básně z poslední doby Jaromír Typlt a J. H. Krchovský: „Od dětství trpěl jsem pocity viny: / všichni jsou normální, jen já jsem jiný… / dozrál jsem k úlevě (nevelké…) vloni: / vždyť já jsem v pořádku! Jiní jsou oni“. Štěpán Hamajda je autorem Sonetů.

„Můj kraj je jako poutač na dort z dětských nehtů. Ale na konci měst opravdu rostou děsivé slumy plné nebožáků, kteří se chytí na slogan ČISTÁ PŘÍRODA NA KRAJI MĚSTA / NÁJEM JIŽ OD 700 na metr čtverečný. Na billboardu je hipster, jehož měsíční příjem pohltí vydávání rebelských plakátů a masáž kníru a polobotek, které nosí aspoň proto, aby se z úcty ke světu odlišil od jiných polobotek,“ píše Patrik Linhart v jedné ze svých měsíčních povídek z loňského roku. Martin Mařík je autorem prózy Olympos Mons: privátní genocida, z níž publikujeme ukázku. Netradičně přistoupil k rubrice Sedm Jakub Guziur: vybral a komentuje sedm výjimečných děl z oblasti konkrétní poezie. Kanadskou spisovatelku Danielle Dussault představují její české překladatelky Věra Koubová a Zuzana Šťastná výběrem ze dvou rozsáhlejších textů Mosty (Ve spojení s Prahou) a Libera me. V jednom z nich čteme: „Zatímco se slunce ještě zdráhá vyjít nad Prahu, vypráví potrubí této velké budovy příběhy noci. Nezvučný praskot, přidušené mumlání, chraplavá zakašlání, lupání kloubů: z nitra bytů procitá celý shluk hluků. Člověk by uvěřil, že se tu v těch roztroušených zvucích schází veškerý život. Rozličné a rozčeřené ranní tóny vyprávějí lépe než kdo jiný o soukromém životě Pražanů.“ Pátá část volného cyklu, ve kterém Robert Krumphanzl zpřístupňuje a komentuje texty a dokumenty související s činností aktivisty a myslitele, klinického psychologa, překladatele, editora a publicisty Jiřího Němce (1932–2001), a jejich prostřednictvím odkrývá širší bohaté vrstvy české kultury a myšlení kultivované navzdory komunistické totalitě, se týká Martina Heideggera, jeho překladů do češtiny i další recepce. Pavel Šmíd nazval cyklus svých maleb Lenin – pokus o zlidštění. Jeho kolega, působící i pod pseudonymem Huck Finn, představuje část své práce na „obrazech pomnožných pohledů“. Karel Haloun je autorem obrazovo-textové vzpomínky na pozoruhodné muzeum neónů. Petra Dočekalová se v další části svého seriálu věnuje komiksovému letteringu. Rubrika Ateliéry tentokrát přibližuje pracoviště Petra Maliny. V kritickém Couleuru recenzuje Marek Vajchr knihu Jana Nováka o Milanu Kunderovi, Barbora Čiháková svazek díla Ivo Vodseďálka a Tereza Šnellerová novou prózu Jiřího Hájíčka. Pavla Pečinková klade otázky nad retrospektivou Mikuláše Medka v Národní galerii a Emma Hanzlíková píše o tvorbě Olgy Karlíkové v souvislosti s její nedávnou výstavou a monografií. Tereza Marečková referuje o zážitku z online přenosu dosud posledního ročníku Pražského festivalu německého divadla, Veronika Tuckerová se účastnila online oslavy sto devadesátých narozenin Emily Dickinsonové. Daniel Vojtěch vede nad rozhovorem Milana Sobotky v časopise A2 úvahu s titulem Mravnost nade vše, jiný text byl podnícen jedním číslem časopisu Host. Viktor Karlík se vrací k živému odkazu básnířky Jiřiny Haukové, od jejíž smrti uplynulo patnáct let.