
K prevádzke internetového kníhkupectva Artforum využívame cookies slúžiace na zabezpečenie a meranie funkčnosti, marketingové účely a zaistenie vášho maximálneho pohodlia a spokojnosti.
Cookies sú malé textové súbory s obmedzenou časovou platnosťou ukladáné vo vašom prehliadači. Umožňujú nám rozoznať vás, zabezpečiť nákup a identifikovať, čo vás napr. najviac zaujíma, čo vyhľadávate alebo či je pre vás všetko dostatočne pochopiteľné. Rovnako ich používame na marketingové účely, na zobrazenie reklamy a obsahu stránky, ktorý je tak pre vás relevantnejší. Pracujeme tiež s pixelmi – malými neviditeľnými obrázkami, ktoré zbierajú informácie o vašom prehliadači a zariadení.
Cookies nám pomáhajú zaistiť vaše maximálne pohodlie a spokojnosť pri nákupe.
Okrem týchto možností môžete využiť možnosti zabudované priamo do vášho prehliadača na zmazanie existujúcich alebo blokovanie nových cookies. Nezabudnite, že nastavenia prehliadača budete musieť upraviť na každom zariadení, kde budete prehliadať naše internetové kníhkupectvo. Ďalšie prehliadače.
Ak máte k tomuto cookies vyhláseniu akékoľvek otázky, dajte nám vedieť.
Toto prehlásenie bolo naposledy aktualizované 22.04.2023.
Revue o literatuře a výtvarném umění. Autor Čechy „nazývá ‚republikou duchů‘, tedy zemí, v níž duchové zcela dominují světské vládě, neboť každé politické rozhodnutí musí být nejprve schváleno jejich ‚tajným soudním dvorem‘. […] S neschopností Čechů rozhodovat se samostatně zjevně koresponduje fakt, že Pražský hrad už po mnoho let není sídlem žádné opravdové vlády, a zůstává natrvalo uzavřen,“ říká Marek Vajchr k jednomu z pozoruhodných děl neprávem zapomenutého muže, narozeného zřejmě roku 1690 do hraběcí rodiny usazené v Innsbrucku, který část svých prací vydal pod jménem Otto von Graben zum Stein – Vajchrův komentovaný výbor z jeho monumentální trilogie Rozpravy z říše duchů, z něhož přinášíme ukázku, vychází letos v Edici RR pod názvem Strašidelné Čechy.
„Znamenalo to, že musel chodit tiše a téměř se nepropadat. Vůbec jsem nechápal, jak to dělá, o moc lehčí než já přeci nebyl. Něco ho na ostrovech nadnášelo,“ píše Martin Ryšavý ve svém novém románu Tundra a smrt, v mnohém navazujícím na jeho Cesty na Sibiř, z něhož rovněž otiskujeme ukázku. Leonid Dobyčin zmizel ze světa, snad v roce 1936, beze stop poté, co se stal v Rusku jednou z prvních obětí tažení proti autorům nepohodlným režimu; jeho výjimečné dílo je, nikoli pouze v Čechách, objevováno teprve dlouho po smrti. Román Město En, který představujeme úryvkem v překladu Hany Kosákové, napsal z vypravěčské perspektivy netuctového chlapce: „Kondraťjevová seskočila z houpacího křesla a rozběhla se k nám. Pochválili jsme jim zahrádku a vyšli s ní na malou verandu. Tam jsem uviděl knihu, která měla po okrajích vpisky. ‚Jak pro koho!‘, bylo napsáno chemickou tužkou a rozmazáno. – ‚Oho!‘ – ‚Tak pravil,‘ přečetla maman titul, ‚Zarathustra.‘“ Krátké prozaické záznamy nečekaně zesnulého básníka a překladatele Jiřího Červenky nesou název Banality. Jean-Gaspard Páleníček je autorem vzpomínkové prózy Tři cesty na Vysočinu, v níž reflektuje zdaleka ne jen setkávání s rodinou Zbyňka Hejdy, zážitek s I. M. Jirousem či výlet za Milošem Doležalem. Výbor z básní Vladislava Chodaseviče připravil Petr Borkovec. Současnými básníky čísla jsou Vojtěch Dlask a Jan Vozka. Obrazy a objekty Marty Kolářové provází rozhovor Petra Hrušky, akvarely a jiné práce Kláry Stodolové komentuje Matěj Lipavský. „Když jsem topil ve Šternberském paláci, stávalo se často, že před šternberskými schody do kotelny přibrzdila šestsettrojka, zatroubila a vzápětí se rozrazila vrata a letěl pytel. Nikdy mě nenapadlo ty pytle jakkoliv řešit a podívat se, co vlastně celý roky pálím,“ vypráví Chrudoš Valoušek coby další přispěvatel cyklu Sedm. Ve své volné sérii pokračuje Petra Dočekalová a tentokrát se věnuje (digitálnímu) letteringu. Ve dvou příspěvcích je podstatnou postavou Karel Haloun, který tento podzim oslaví významné životní jubileum – v cyklu Ateliéry je ukázáno jeho současné pracoviště, sám pojednává nejen o jednom grafickém listu svého kolegy Michala Cihláře. Velký portrét je věnován Růženě Vackové, historičce a teoretičce výtvarného umění, divadelní kritičce a statečné ženě, mnoho let vězněné nacisty i komunisty, od jejíhož narození letos uplynulo sto dvacet let. Barbora Čiháková svou esej o ní nazvala na první pohled překvapivě: Zpráva o radosti. I toto číslo uzavírá kriticky Couleur.
Aby ste mohli používať wishlist v našom internetovom kníhkupectve, musíte sa najprv prihlásiť. Ak u nás ešte nemáte vlastné konto, môžete si ho vytvoriť registráciou.
V prípade, že si neviete spomenúť na svoje heslo si ho môžete obnoviť zadaním svojej e-mailovej adresy, ktorú ste použili pri registrácii, kam Vám zašleme návod. V prípade ďalších problémov nás kontaktujte.
Pokračujte zadaním e-mailovej adresy pre obnovenie Vášho heslaTel.: |
+421 948 161 216 Sme dostupní do 16:00, zavolajte nám! |
E-mail: | istore@artforum.sk |